šaltr.cz

články

Cyklisti jako štvaná zvěř – mimosoutěžní antidopingové kontroly a systém ADAMS

Březen 6, 2012, autor Lukáš Klouček, zařazeno v kategorii články, cyklokros, MTB, ostatní, silnice , 6x komentař

Jako reakci na Vaše emailové dotazy na článek o dopingu jsme napsali pohled do zákulisí systému “Whereabouts” – tedy systém mimosoutěžních kontrol na základě uvádění místa pobytu závodníků. To je věc, která nedávo zabrzdila rozlet kariéry mladé francouzské naděje Yoanna Offreda. Offredo dostal roční distanc za tři “černé puntíky” z mimosoutěžních kontrol.

Whereabouts – hlášení místa pobytu

Profesionální cyklisté hlásí antidopingovým agenturám (světové nebo svým národním) místa svého pobytu, a to na čtvrt roku dopředu. Tak, aby se mohla kdykoli a kdekoli udělat neohlášená mimosoutěžní antidopingová kontrola. Uvádět se má primární adresu pobytu, tréninkové lokace, dočasné pobyty (soustředění, dovolené atd.), informace o případných letech, hotelech, a to včetně přesných dat a časů. V praxi závodníci dopředu nahlašují určitý “nástřel” toho, kde a kdy asi budou a pak velice často tyto data aktualizují a upravují. Vše se totiž mění ze dne na den. Dnes již naštěstí funguje systém ADAMS (ve verzi 3.0), přes který se vše dá upravovat on-line (další možností je fax nebo sms). Když byl systém v roce 2005 zaveden, vše se dalo upravovat pouze přes fax! Byla to noční můra, která trvala zhruba jeden rok.

Pro a proti

Systém mimosoutěžních kontrol je extrémně důležitý, jestli má být boj proti dopingu účinný. V přípravě se totiž dopingové látky zneužívají daleko více, než při samotných závodech. Cyklistická unie si toho je vědomá, narozdíl třeba od fotbalové asociace FIFA, která systém whereabouts odmítá. Podle nich to porušuje Evropskou úmluvu lidských práv a svobod. Pravda je taková, že cyklisté si někdy připadají jako štvaná zvěř, protože musí být neustále k dispozici. Kdykoli a kdekoli je mohou vyrušit antidopingoví komisaři s lahvičkou na odběr moči (přesněji řečeno – mimosoutěžní kontroly se můžou provádět mezi 6:00 – 23:00)

Osobně jsem zažil nebo viděl hodně kuriózních případů. Závodník sedí s celou rodinou v oblíbené restauraci (čtvrt roku dopředu nemohl vědět, že si prostě jeden večer zajde s rodinou na večeři). Domu mu přijde kontrola, protože právě doma by podle “papírů” měl být. Když tam není, antidopingoví komisaři se mu pokusi zavolat. Když se dovolají, má přesně hodinu na to, aby se dostavil. Když se nedovolají, má černý puntík. Za tři černé puntíky v období 18 měsíců přijde trest. Tak jako u Offreda. Tři zmeškané kontroly jsou v podstatě stejné, jako pozitivní dopingový nález.

Do soukromí sportovců to tedy zasahuje opravdu hodně, je to ale součástí “profese” a to si cyklisté uvědomují.

Nebyl by lepší GPS náramek?

Zní to možná až komicky, kdyby cyklisté měli být sledováni anitdopingovými složkami jako vězni. Na druhou stranu by jim odpadlo obrovské množství práce se zadáváním míst pobytu a hlavně by se nestaly některé “omyly”. Považte sami – momentálně horká aféra s Offredem. Víte jak nasbíral ty tři “černé puntíky”? Dvakrát dodal místa svého pobytu pozdě (data musí být dodané vždy do 15. dne měsíce předcházejícímu dalšímu čtvrteltí) a jednou doma nebyl zastižen, protože byl z pozice náhradníka na poslední chvíli povolán na závod svého týmu.

Představte si další modelovou situaci. Český cyklokrosař se po závodním víkendu vrací autem z Belgie, na dálnicích jsou kvůli sněhu a bouračkám kolony, a tak se místo předpokládaného návratu domů ubytuje po cestě na hotelu. Přespí a druhý den dojede zbytek cesty. No jo, ale co když u něj doma v 7 h ráno byla kontrola? Podobných příkladů bychom mohli napsat daleko více. A veřte, že se nejedná o smyšlené situace, ale o skutečné události.

Pravidlo tří černých puntíku je samozřejmě na místě. Kdyby nebylo, celý tento systém kontrol by byl zbytečný. Je třeba ale systém určitým způsobem dotáhnout nebo zdokonalit. Když už je soukromí jezdců narušováno, tak by to mělo někam vést. Dopingoví hříšníci ať jsou trestáni, ale platit za administrativní chyby je až příliš kruté.

Užitečné odkazy

Tagged , ,

About Lukáš Klouček

Na začátku roku 2010 ukončil kariéru cyklokrosaře. Působil v týmech Dukla Praha, Budvar Tábor, Selle Italia Guerciotti a Sunweb – Revor. Stále je v kontaktu s českými i zahraničními cyklisty i s lidmi z vedení profesionálních týmů. V sezóně 2011/2012 poprvé spolukomentoval několik cyklokrosových přenosů na ČT4, včetně mistrovství světa v Koksijde. Jeho zaměstnání je úzce spojeno se sportem i s cyklistikou.

View all posts by Lukáš Klouček →

související články

6x komentář

  1. boldrickBře 6, 2012 v 14:20odpovědět

    Fajn, ze jste se pustili do dopingu, druhy clanek v kratke dobe. O tom systemu hlaseni pobytu jsem nekde cetl, ze je snad za hranici Listiny prav a svobod :) , ale mozna to byl jenom vykrik nektereho postizeneho. Plati veta z clanku, ze je to dan z profese …
    Moc se mne nelibil ten prvni clanek o dopingu, byl to takovy ten defenzivni postoj na obhajobu cyklistiky pred ostatnimi sporty (tisice kontrol, odvadena procenta). Chybelo tomu vysvetleni, proc specificka zatez v cyklistice tak pritahuje doping (co se jak pouziva a proc), proc nejsou zadne vystupy z dlouhodobeho sledovani cyklistu (biopasy), proc z antidopingoveho programu UCI odchazi lidi … Jestli mate k temto tematum solidni informace, uvital bych dalsi clanek. Specialne k biopasum, jaka jsou pravidla a jaka je praxe. Kdyz je o nich nekde zminka, tak jenom o principu, ten je celkem jasny. Ale jak to chodi v UCI praxi, o tom se nemluvi. Dik.

  2. LKBře 6, 2012 v 18:07odpovědětautor

    Nejsem autorem prvniho clanku, takze na nektery otazky ti nedokazu odpovedet, ale vysvetlovat co, jak a kdy se bere (doping) je otazka spis na nejake “doktory” a sem to moc nepatri. Ucinky nejcastejsich dopingovych latek (Epo, rustovy hormon atd.) by ti dobre popsali sportovci, kteri je zneuzivali. A psat o vseobecnem ucinku techto preparátů, když jsou zakázané, asi nemá moc velký smysl. Radi ale napisem “volne” pokracovani k tomuto tematu – treba o tech biopasech. Stejne jako o whereabouts se ani o biopasech nidke moc nemluvi, co a jak v tom systemu funguje nebo nefunguje, to je pravda. Diky za podnety k dalsim clankum.

  3. FKBře 6, 2012 v 21:45odpovědět

    Boldrick: díky za komentář. Jak již bylo psáno, k tomuto tématu je určitě ještě co napsat, takže nějaké další “pokračování” bude. Je také pravdou, že psát přímo o účincích jednotlivých látek je již dost odborné. Možná nějaké základní věci by se ale daly zjistit. Je také pravdou, že zneužívaných látek je opravdu dost a nebude lehké vybrat, co všechno přesně popsat. Snad ale něco dáme dohromady. Určitě o biologickýh pasech by něco zajímavého napsat dalo. Díky za podněty!
    Ještě k té poznámce o prvním článku – rád bych to uvedl na pravou míru. Je pravda, že článek byl napsán lehce defenzivně, na druhou stranu je tam několikrát uvedeno, že netvrdím to, že doping v cyklistice není. Samozřejmě že zde je. Spíš jsem se snažil poukázat na fakt, že je to právě cyklistika, která je považována (a v médiích ukazována) v podstatě jako sport, který se točí v prakticky pouze kolem dopingu, což mi nepřijde správné. Doping prostě je součástí sportu, ať už chceme, nebo ne. Je ale součást všech sportovních odvětví, ne pouze jednoho..

  4. boldrickBře 6, 2012 v 22:50odpovědět

    Diky obema za rychle reakce, uz se tesim na dalsi clanky (nejen doping).
    Jo, a opravdu jsem nechtel podrobny navod na dopovani, asi jsem se blbe vyjadril :) .

  5. Tomáš NěmecBře 8, 2012 v 11:33odpovědět

    Já, jako hobby cyklista, který se často s ostatními hobby sportovci dostává do debat na téma: “cyklisti na rozdíl od ostatních sportovců zobou…”, bych naopak přivítal víc konkrétních argumentů k vyvracení těchto blábolů. Pokud tedy autoři těchto článků mají informace a konkrétní čísla o dopingových kontrolách v jiných sportech, tak bych je uvítal. Sám jsem přesvědčen, že tolik kritizovaná cyklistika s několika přistiženými jednotlivci na ty tisíce kontrol je jedním z nejčistších sportů. Ale důkazy na to nemám. Co hokej, fotbal, tenis, lyžování, biatlon, atletika. Kolik se tam dělá kontrol? Případů je spousta, ale o těch se nemluví. Ano, slyším argument, že ostatní doping nepotřebují, ale cyklisti by takové výkony nedokázali. Ale dokázali by třeba gymnasté takové výkony? Při každým přenosu z atletiky slyším: … po návratu z trestu …, v biatlonu nedávno celé družstvo Rusek, stolní tenista (myslím, že Rus, hrající v Německu) – clenbuterol – dostal napopmenutí atd. A co působení novinářů? Nedávno jsem četl: … další podezření v Německu. Několik desítek sportovců, např. cyklista … Pominu-li ty neschoné pisálky, kteří jen papouškují, co kde slyšeli nebo četli, tak se mi zdá, že se může jednat i o cílenou, někým řízenou kampaň směřující k odlivu peněz od cyklistiky k jiným, vlivnějším sportům.

  6. LKBře 9, 2012 v 01:57odpovědětautor

    Jo, přesně jak řikáte, někdy to vypadá jako cílená kampaň proti cyklistice. Ta dopingová nálepka se i díky tomu cyklistiky drží daleko více, než jakéhokoli jiného sportu. I když to, že v cyklistice dopingu není málo, je také pravda. V průběhu příštího týdne uvedeme další článek na základě těchto Vašich podnětů a otázek. Mám konkrétní čísla – srovnání cyklistiky a jiných sportů co se dopingu týká, takže “dostanete to, co chcete”. :)

odpovězte

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

CzechEnglishFrenchGermanItalianPortugueseRussianSpanish
Média ke stažení
Fotogalerie Šaltr.cz
Šaltr na sociálních sítích
Hledáte něco?