šaltr.cz

články

Olympijský závod – něco extra

Červenec 30, 2012, autor František Klouček, zařazeno v kategorii články, silnice , 3x komentař

Největší událost roku, Olympijské hry v Londýně, je tady. Jedním z prvních klání, které jsme mohli sledovat, byl silniční závod jednotlivců. Závod, který měl jasného favorita. Respektive dva. Mark Cavendish je nejrychlejším jezdcem současnosti a britové navíc postavili celý tým čistě k jeho službám. Peter Sagan je pak objevem současnosti a neustále dokazuje, že se s ním musí počítat naprosto všude, a to i když nemá jediného jezdce k ruce. Čekal se velký souboj těchto dvou. Rybník jim ale vypálil Kazašský “veterán” Alexander Vinokurov.

Britové vs. zbytek světa

Již před samotným startem závodu se dal celkem jasně odhadnout jeho průběh. Angličané demonstrovali svou sílu již na posledním světovém šampionátu, kdy perfektní prací pomohli Marku Cavendishovi získat titul mistra světa. I pro olympijský závod měl být průběh stejný. Birtové navíc jeli na domácí půdě. Jediné, ale dost zásadní věc, která hrála proti nim, byl fakt, že na olympiádě mohou startovat pouze v pěti jezdcích. Právě tento fakt pak sehrál jednu z hlavních rolí ve vývoji závodu. Uhlídat totiž závod dlouhý 250km pouze ve čtyřech (Mark Cavendish totiž samozřejmě šetřil na závěr) je v dnešním profi pelotonu jednoduše nemožné. Když pak v posledním stoupání na Box Hill zaúčotila skupina přibližně 30 jezdců, neměli Britové šanci skupinu stáhnout. Zpočátku zřejmě čekali, že vepředu nebude mít nikdo zájem příliš spolupracovat, ovšem opak byl pravdou. Švýcaři a několik dalších týmů mělo vepředu několikačlenné zastoupení s jasně danými lídry, takže približně šest jezdců okamžitě padlo na špici a dělali vše proto, aby Britové drobnou ztrátu nestáhli. A jejich snaha byla úspěšná.

Mark Cavendish ihned po závodě reagoval tak, že to byli vlastně všichni versus Britové. Zda to tak bylo, těžko hodnotit. Na jednu stranu měli Britové jasného favorita, na druhou stranu je fakt, že například Němci mohli odvést více práce pro André Greipela. Taktika ovšem mohla být i taková, že Němci čekali, až Britové vystřílí, Cav zůstane sám a Greipelovy šance tak budou výrazně vyšší. Zkrátka a dobře, po bitvě je každý generál a i díky tomu, že olympijský závod není zcela “standardní”, dají se i favorité poměrně “lehce” eliminovat.

Závod se nakonec rozhodl přibližně 6km před cílem, kdy chytře nastoupil Alexander Vinokurov, spolu s Kolumbijcem Rigobertem Uranem. Duo si pak vybudovalo slušný náskok, který skupina nebyla schopná stáhnout. Opět k tomu dopomohlo především to, že chyběly týmy, které by měly více jezdců, kteří by spolupracovali pro svého lídra. Nikomu se tedy nechtělo dojíždět duo pro někoho jiného. Vše by bylo zřejmě jiné, nebýt pádu Fabiana Cancellary, který se tak sám vyřadil z boje vítězství. To je již ale pouze “kdyby”…

Z našeho pohledu nutno dodat, že 15. místo Romana Kreuzigera je příjemným výsledkem, který dává najevo, že i přesto, že závod nebyl Romanovi zrovna šitý na míru, nešel do něj pouze pro účast, ale snažil se bojovat. Jak sám po závodě dodal, počítají se pouze medaile. I přesto pro mě ale byl jeho výkon velice sympatický a myslím, že hodnotit jej můžeme rozhodně pozitivně.

Není závod jako závod

Olympiáda je skutečně mega akce. Vlastně jedna z nějvětších akcí na světě. Její chápání je ale různé. Zejména co se jednotlivých sportů týká. Olympiáda je sice pouze jedna, ale její pravidla nejsou pro všechny stejná. Zatímco plavci mohou na jedné olympiádě získat třeba i osm medailí, většina sportů dává šanci pouze jednu. Zvláštní to bývá i s výběrem disciplín. Podíváme-li se třeba na dráhu, počet disciplín se výrazně zredukoval. To ještě chápu. Co už ale dost dobře nechápu je, že z programu byly vyřazeny dvě v podstatě stěžejní disciplíny, tedy stíhačka jednotlivců a bodovací závod. Oba závody jsou sice v upravené formě v programu omnia, to už ale s těmito klasickými disciplínami má pramálo společného. Podíváme-li se zpět k silničnímu závodu, i zde je tento závod něco jiného, než na co jsou jezdci ProTour pelotonu zvyklí. Rozdílů je hned několik. Profesionální silniční cyklistika je v podstatě týmovým sportem. To jedním z hlavních faktorů, který rozlišuje profesionální a amatérskou cyklistiku. Zatímco všude jinde se jezdí v 7-10 jezdcích, na olympiádě se může startovat pouze v pěti. Je to asi jako kdyby v hokeji mohli nastoupit na turnaj jen dvě pětky, nebo kdyby se fotbal hrál v sedmi, místo běžných jedenácti hráčů. Již tento fakt výrazně ovlivňuje celý závod. Do toho ještě přibývá absence vysílaček. Ano, je pravda, že jezdec musí umět sám uvažovat a vyhodnotit situaci, ovšem pokud vysílačku nemáte, může se stát, že spousta zásadních informací se k vám vůbec nedostane. Opět to přirovnám k fotbalu, nebo hokeji. Je to stejné, jako kdyby trenér mohl rozdat pokyny před zápasem a pak už by k týmu nesměl. Podle mého názoru je to absurdní a nesmyslné.

Je zde ještě jedna věc, která dělá pro silniční cyklisty olympijský závod něčím extra. Zatímco u většiny sportů je olympiáda něčím, na čem daný sport v podstatě stojí a co je bráno jako tak trochu bernou mincí úspěšnosti a neúspěšnosti sportovce, pro silničního cyklistu jsou ještě závody, které jsou prostě víc. Mistrovství světa, Tour de France, Paris-Roubaix a další podobné jsou závody, které mají pro silničáře větší váhu. Dost možná je to i právě kvůli tomu, že olympijský závod je prostě jiný…

Tagged , , , , ,

About František Klouček

Na konci roku 2010 ukončil kariéru silničáře. Působil v týmech Dukla Praha, Author Team a PSK – Whirlpool Author. Pracuje ve firmě Lawi s.r.o., takže denně komunikuje se zástupci týmů i samotnými závodníky z česka, ale i z jiných zemí. Také on se stále aktivně „motá“ kolem cyklistiky a je v kontaktu s mnohými závodníky a lidmi pracujícími v cyklistice.

View all posts by František Klouček →

související články

3x komentář

  1. Dr.HadrČvc 30, 2012 v 22:02odpovědět

    Medailí jako růží ;-)

  2. čtyřkolečkoSrp 7, 2012 v 03:44odpovědět

    To je velmi expertský komentář, děkujeme. Snad jen člověka napadne, že vzhledem k zřejmé “jinakosti” olympijského závodu by se mohlo uvažovat i o jiné délce, než je ta profiklasikářská, a o omezení počtu startujících za jeden stát na tři jezdce. Anebo to nejezdit vůbec…

  3. František KloučekSrp 13, 2012 v 19:49odpovědětautor

    Měnit délku si myslím, že by nepomohlo. Najít vhodnou “verzi” silničního závodu, který by byl adekvátní k silniční cyklistice, kterou můžeme vídat po zbytek sezóny, je těžké. Nechat pouze časovku? Nebo to prostě nechat být, jak to je? Možná by nebylo špatné, kdyby se jezdilo na “klasikářských” tratích, které jsou jak “spravedlivé”, tak dávají větší šanci prosadit se i jednotlivcům. Nechme se překvapit, jak se silniční cyklistika na olympijských hrách bude vyvíjet…

odpovězte

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

CzechEnglishFrenchGermanItalianPortugueseRussianSpanish
Média ke stažení
Fotogalerie Šaltr.cz
Šaltr na sociálních sítích
Hledáte něco?