šaltr.cz

články

Roman Kreuziger mýma očima

Květen 30, 2012, autor František Klouček, zařazeno v kategorii články, silnice , 8x komentař

Giro d’Italia je za námi. Všude probíhají rozbory všeho možného a jedním z hodně rozebíraných jezdců je i český závodník Roman Kreuziger. Jezdec, který si musel na Giru připadat jak na horské dráze. Jeho hodnocení i názory fanoušků na něj se měnily ze dne na den. Italská Grand Tour měla být jednou z milníků jeho kariéry. I po závodě se ale zdá, že se toho zřjemě moc nerozhodlo. Ohlasy na Romanovo vystoupení se různí, a tak jsem se i já rozhodl přidat svůj pohled na aktuálně jediného lídra pro Grand Tours v Pro Tour pelotonu s českým pasem.

Profík od A do Z

Romana znám v podstatě od té doby, co začal na kole závodit. Ztrávili jsme spolu spoustu času na závodech i soustředěních. Jeho přístup byl již v mládí v podstatě profesionální. Dá se říci, že od přestupu do juniorské kategorie pak Roman fungoval doslova jako profík, a to jak po stránce zázemí, tak po stránce jeho přístupu. Výborně organizovaná, systematická práce a píle dovedla Romana mezi absolutní špičku světové cyklistiky. Troufnu si tvrdit, že jen na málokterého cyklistu sedí právě označní “profík” tak, jako na Křižáka.

Z lídra lídrem

Právě plně profesionální přístup z Romanovi strany ho přivedl do kategorie Elite s jasným postavením – být lídr na největší závody. Bylo jasné, že to nebude možné hned, ale jeho pozice v týmu byla od samého počátku směřována právě pro tuto úlohu. Ačkoliv se to nezdá, jeho pozice při přechodu z juniorů do Elitní kategorie nebyla jednoduchá. Byl zvyklý vítězit a těžko hledat silnější jezdce, než je on sám. Spousta jezdců “končí” právě v tomto období, které prostě nezvládnou, ať už výkonostně, nebo psychicky. Roman měl ale vše dobře srovnané. Ze začátku volil spíš “menší” závody, kde se téměř hned dokázal rovnat s nejlepšími jezdci. Prestiž závodů se postupně zvyšovala a Roman byl téměř všude schopný bojovat o velmi dobrý výsledek. Již třetí rok v Elitě dokázal být druhý na prologu na Paris-Nice, nebo 6. celkově na Lombardii. V pouhých 22 letech pak vyhrál Okolo Švýcarska a skončil dvanácty v GC na Tour de France! Tohle všechno dokazovalo, že Romanova cesta je správná. V podstatě již od této doby byl Romanův program stavěn tak, aby forma byla směřována na Grand Tour, zpočátku pak především na Tour de France. Právě tento fakt ale mohl mít také lehce “negativní” vliv na Romanův vývoj. Většina jezdců, kteří podobné závody vyhrávají, totiž začínali v roli domestiků. To má ale také vliv na to, že závody objíždějí zcela jinak. Zatímco lídři většinu etap šetří síly a opravdový doraz jedou až v rozhodujících okamžicích, domestici ztráví většinu etap tvrdou prací. V rozhodující okamžiky si pak sice mohou “vystoupit”, ale práce pro lídra se s postupem času pozitivně projevuje na jejich fyzické “kapacitě”, která se tímto způsobem vyvíjí jinak. Možná i tohle může být věc, která Romanovi v současné době trošku schází. Co si pamatuji, absolvoval Roman v pozici domestika závěr Vuelty v roce 2010, kdy pomáhal svému týmovému kolegovi, Vincenzu Nibalimu, který Vueltu ten rok vyhrál a nutno dodat, že právě Roman na tom měl velký podíl. V královských etapách totiž předváděl skutečně fantastické výkony, kdy byl schopný sám odvést tolik práce, na kterou je běžně potřeba hned několik špičkových jezdců.

Systém vs. improvizace

Dokonalý systém v přípravě a 100%zodpovědnost jsou Romanovou výsadou. Přesně ví, co chce a podřizuje tomu vše. Právě dokonalá systematičnost ale může být v přehnané míře možná i trochu “na obtíž”. Pokud je člověk zvyklý fungovat 100% systematicky a plánovaně, dochází k “zakrňování” schopnosti improvizovat. A právě schopnost improvizace a rychlého reagování, jsou věci, které mohou v kritických okamžicích rozhodovat.

V podstatě to samé platí i u stylu závodění. Umění jezdit systematicky je velice důležité, ovšem do té chvíle, kdy je to na úkor zdravé agresivity. To se projevuje například v dlouhých kopcích. Hodněkrát jsme viděli, jak si favorité nastupovali, ale toho se Roman většinou neúčastní. Právě zde je krásně vidět, že ve většině případů se Roman ve finále k útočícím jezdcům vrátil, nebo ztratil pouhé minimum času a přitom jej jízda stála daleko méně energie, než kdyby se účastnil nástupů. Ovšem pokud chcete závod vyhrát, je třeba alespoň občas zaútočit. Každý jezdec je samozřejmě jiný typ, kterému vyhovuje jiný styl jízdy. Málokdo ovšem dokáže vyhrát, aniž by někde nezaútočil.

Být lídrem není jen tak

Být v něčem nejlepší a vyhrávat závody, soutěže, nebo jakékoliv klání, není jen tak. Vše vyžaduje zodpovědný přístup, maximální koncentraci a spoustu tvrdé práce před i v průběhu rozhodujícího okamžiku. Ať přemýšlim, jak přemýšlim, nenapadá mě ovšem náročnější post, než je pozice lídra na Grand Tour. Záměrně uvádím Grand Tour, protože tyto závody se s běžnými etapáky, ať jsou sebenáročnější, nedají srovnávat. Je to prostě něco úplně jiného. Dokonalá příprava, maximální koncentrace a 100% výkon po celé tři týdny. A to jak při samotných etapách, tak mimo ně. Stačí jedna drobnost, špatný výběr jídla, podcenění počasí, špatný den v náročné etapě, nebo cokoliv nepatrného a je po všem. Veškerá práce vás i celého týmu může být v háji. To je břemeno, které nese lídr jen a pouze na sobě. Není to tedy jen o dokonalé fyzické, ale také psychické připravenosti a odolnosti. Většina jezdců se do této pozice nikdy vůbec nedostane. Většině z hrstky, které se to podaří, to pak trvá spoustu let, než do této pozice “dozrají”. Ukázkovým příkladem může být Cadel Evans, který byl v pozici lídra mnohokrát a o vítězství jej vždy připravilo třeba jen jedno drobné zaváhání, nebo jeden špatný den. Evans na své velké vítězství tak čekal až do svých čtyřiatřiceti let. Romanovi je stále teprve šestadvacet.

Vnitřní síla

Právě s tíhou pozice lídra, od kterého se hodně čeká, musel Roman bojovat na letošním Giru. Po skvělém rozjezdu ale přišel jeden špatný den. Ať už to byl problém psychiky, nebo špatných nohou, prostě jeden den byl horší, než si Roman mohl dovolit, pokud chtěl bojovat o pódium v Miláně. Asi málokdo z nás si dovede představit, co v tu dobu musel Křižák prožívat. Vnitřní zklamání, kritika od vedení týmu i dalších odborníků a v neposlední řadě velmi negativní ohlasy fanoušků. Samotné pokračování v Giru bylo v tu chvíli ukázkou silné psychiky a jistě i velkého vnitřního přemlouvání. Právě zde ale Roman ukázal, že je velký bojovník. Dokázala se se situací vyrovnat a v královské etapě si pak přijel po skvělém výkonu pro svůj první etapový vavřín na Grand Tour. Tohle se dá nazvat skutečně velkým vítězstvím!

Jiná liga

Při zpětném pohledu na letošní Giro je fakt, že z Romanova pohledu ho nelze hodnotit jako povedené. Přeci jen byl jeho cíl pódium v GC, a ten se splnit nepodařilo. Na druhou stranu se ale najdou i velmi světlé chvíle, které celkový pohled na jeho vystoupení staví do lepšího světla. Pokud se budeme bavit o kritice Křižákových výkonů, rád bych podotkl jednu věc, která podle mě bývá přehlížena. Jde o to, s kým Romana Kreuzigera srovnáváme. Nejedná se totiž o nějaký český pohár, nebo o místní jezdce, ale o absolutní světovou špičku! Tedy jména, jako Alberto Contador, Ivan Basso, Cadel Evans, Vincenzo Nibali a další elitní jezdce. Srovnávat Romana například s některým z jezdců, závodícího u nás, je absolutně mimo mísu.

Jak jsem již na začátku uvedl, letošní Giro mělo zřejmě hodně usměrnit to, jakým směrem se bude Romanova kariéra ubírat, ale jednoznačnou odpověď nakonec nepřineslo. Vše má ve svých rukách především on sám a mi tak jen můžeme sledovat, zda se mu podaří úspěšně pokračovat směrem, kterým se vydal. Letos to sice nevyšlo, ale času má Roman stále hodně a pokud vydrží, dá se očekávat, že se konečně dočkáme českého jezdce na pódiu některé z Grand Tour.

Aktuální informace přímo od Romana najdete na jeho oficiálním webu www.romankreuziger.com.

Foto: Astana Pro Team

Tagged ,

About František Klouček

Na konci roku 2010 ukončil kariéru silničáře. Působil v týmech Dukla Praha, Author Team a PSK – Whirlpool Author. Pracuje ve firmě Lawi s.r.o., takže denně komunikuje se zástupci týmů i samotnými závodníky z česka, ale i z jiných zemí. Také on se stále aktivně „motá“ kolem cyklistiky a je v kontaktu s mnohými závodníky a lidmi pracujícími v cyklistice.

View all posts by František Klouček →

související články

8x komentář

  1. PuntoKvě 30, 2012 v 17:11odpovědět

    Problem Romana nie je v jeho nohach, ale v hlave. Jeho neustale “vystupovani”, “orazeni”, “jel jsem v klidu” mu brani v raste. S takou mentalitou sa neda posunut dalej. Za posledne tri roky som ho videl utocit asi styrikrat, co je pri pocte zavodov zalostne malo. Z toho raz teraz na Gire, lebo musel. De Gent sa vcera vyjadril, ze neustale utoky, ktore predvadza, mu neskutocnym sposobom zlepsili fyzicky fond, sebavedomie a hlavne regeneracne schopnosti. Preco Roman nejde touto cestou?

  2. František KloučekKvě 30, 2012 v 19:49odpovědětautor

    V podstatě tohle jsem zmiňoval u porovnání systémové jízdy a agresivního pojetí, ale také u toho, že Roman nikdy nebyl vlastně v roli klasického domestika. Jenoznančně souhlasím, že jezdci, kteří jsou často v únicích, nebo pracují na špici, si výrazně zvyšují svou fyzickou kapacitu.
    Ono to ale není úplně tak lehké. De Gendt i Roman jsou charakterově odlišní jezdci. De Gendt by se svým pojetím dal přirovnat k Thomasu Voecklerovi, nebo Janu Bártovi. Jeho výkon na Giru byl navíc velkým překvapením vlastně pro všechny. Málokdo čekal, že vydrží tak, jak vydržel. Zato od Romana se již výsledek čekal, takže pokud by nenabral ztrátu, jen těžko by ho ostatní favorité nechali odjet. Je ale pravdou, že by mu mohlo sedět, kdyby do svého programu zařadil více malých etapáku a velkých jednorázovek, kde by prakticky s čistou hlavou mohl zkoušet útočit. Tak jezdí například i Alberto Contador. Přeci jen je hodně těžké připravovat se na Grand Tour více v ústraní, jako to uměl Lance Armstrong. Každý si ale musí najít to, co mu sedí nejvíc. Důležité je dobře vyhodnotit daný způsob přípravy a použít nabrané zkušenosti pro příště.

  3. HollošákKvě 30, 2012 v 21:40odpovědět

    Fery, gratuluji k perfektnímu článku. Znám mladýho Křižíka od mala a to co on podstoupil a absolvoval si nikdo neumí představit. Jen on a Křižák starej vědí jak to je. Už teď, kdyby dnes pověsil kolo na hřebík, dokázal hodně, ale věřínm že se všichni dočkáme ještě větších výsledků. Držím mu palce

  4. František KloučekKvě 30, 2012 v 22:16odpovědětautor

    Milane, díky! Je to jak píšeš, naprosto souhlasím!

    PS: všechno nejlepší k narozeninám :)

  5. čtyřkolečkoKvě 31, 2012 v 05:27odpovědět

    Uvážlivě a takříkajíc sine ira et studio napsáno. Jen mi pořád jaksi nedochází, proč se Romanovi ustavičně vyčítá, že není “útočník”. Sleduju ho od začátku kariéry a na to, že není typem puncheur, se mi zdá, že nastupoval dost často a nezřídka velmi úspěšně – příklady zde vypočítávat nebudu, příspěvek by byl neúnosně dlouhý…
    Spíše mi, a to pochopitelně jako tomu, kdo do momentální situace vidět nemohl, připadalo, že někdy si dělal v závodě pohodlí dřív, než musel. Není totiž pro vytrvalce nic přínosnějšího než zmáčknout se i ve chvíli, kdy to k ničemu nevede. Později jako když to najdeš…
    Třeba i na cyclingnews před Girem psali, že Roman stagnuje, a mezi hlavní favority ho neřadili. Já doufám, že ta nejlepší léta ho teprve čekají.

  6. František KloučekČer 1, 2012 v 18:59odpovědětautor

    V první řadě díky, právě o to jsem se snažil a jsem rád, jestli to tak působí i na ostatní.
    Pokud jde o to útočení, pak je to myšleno především k poslední době. Je jasné, že Roman není tip jezdce, jako například Voeckler, nebo Rodriguez, ale i třeba Nibali jezdí o poznání aktivněji. Samozřejmě, jedete-li s absolutní světovou špičkou jde spíš o aktuální formu…ale spíš jsem neměl ani tak na mysli letošní Giro, jako spíš pojetí závodů mimo vrchol sezóny. Právě tam by totiž měl být prostor pro zkoušení útoků. V podstatě to jsou totiž chvíle, které jak zmiňujete, pomáhají k posunu. V podstatě je to i návaznost na další část Vašeho komentáře. Jsme opět u strojového tempa…hledat na toto téma stručnou odpověď by byla utopie. Je to velice komplexní téma, kde vše souvisí se vším a o tom, kde se stala chyba ví zřejmě pouze Roman a jemu nejbližší. Přeci jen má ale ještě spoustu let před sebou, a tak, jak píšete, jej jistě ty nejlepší léta teprve čekají. Už dnes je ale jasné, že je Roman jednou z nejvýraznějších osobností české cyklistiky vůbec!

  7. HynajsČer 2, 2012 v 08:56odpovědět

    Super článek. Konečně něco objektivního a nekritizujícího.

  8. František KloučekČer 2, 2012 v 20:46odpovědětautor

    Díky!

odpovězte

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

CzechEnglishFrenchGermanItalianPortugueseRussianSpanish
Média ke stažení
Fotogalerie Šaltr.cz
Šaltr na sociálních sítích
Hledáte něco?